Pár rad o tréninku od zkušenějších
Zásady tréninku agility | | Tisk | |
Pes pro agility by měl být především zdravý. Je rovněž výhodou, je-li pes hravý nebo jinak motivovatelný, třeba na pamlsek – to výrazně usnadňuje výcvik. Dalším usnadněním výcviku je, pokud pes umí přivolání a odložení (to můžete cvičit třeba při procházkách v parku), a případně přinášení (chcete-li cvičit na hračku). Někteří psi jsou ochotni cvičit pouze za pamlsky – v tom případě používejte takové pamlsky, které budou pro psa dostatečně atraktivní, avšak nebudou příliš velké (abyste psa během výcviku nepřekrmili) a nebudou se drobit. Kousky pamlsků po zemi totiž mnoho psů svádějí k čmuchání, což silně ztěžuje další výcvik. Málokterý pes je ochoten cvičit pouze za dobré slovo a za lásku člověka, nebojte se proto při výcviku odměny používat.Snažte se od počátku vzbudit ve Vašem psovi přesvědčení, že na světě neexistuje větší zábava, než je agility. Při výcviku ho chvalte a odměňujte i za sebemenší pokrok, pes se pak bude snažit o to víc. Pokud si Váš pes rád hraje, prokládejte celý výcvik přestávkami pro hru – hra bude tak Vašemu psovi odměnou za dobře vykonanou práci. Pro mnoho psů, zejména jsou-li k agility vedeni odmalička, se totiž cvičení stává opravdu určitou formou práce. Špičkoví psi parkur agility milují a když vidí překážky, často už je nic jiného nezajímá. Nešetřete chválou, radujte se se psem, a hlavně se naučte hlasem výrazně odlišit běžný povel od pochvaly. Cvičení ukončete vždy včas, tj. dokud to pejska baví, jen tak docílíte toho, že ho cvičení bude bavit i příště. Nepodléhejte dojmu, že když ho to baví, naučíte ho všechno najednou – to je nejlepší cesta, jak psa od agility odradit. Psa na parkuru netrestejte, ani fyzicky, ani slovně. Agility se totiž neučí jen pes, ale i psovod, a většina chyb, které udělá pes, vyplývá právě z předchozích chyb psovoda. Pokud pes udělá chybu, zamyslete se nad tím, proč ji asi udělal – špatně jste ukázali, pozdě dali povel nebo jste se špatně pohnuli tělem. Nedělejte závěry typu "ten můj pes je úplně blbej”, koncentrujte pozornost na svůj vlastní pohyb a povely a zkuste to znovu a lépe. Často pomůže zkusit si navádění nejprve nanečisto, tj. bez psa, abyste se dokázali lépe soustředit na všechno to, co musíte svému psovi před správným překonáním překážky sdělit. Překoná-li pes přesto překážku špatně, výcvik jste zřejmě uspěchali a musíte se vrátit k jednoduššímu provedení, které pes zvládne. Není to obvykle chyba psa – buďte trpěliví a učte se z vlastních chyb. Při výcviku postupujte od jednoduššího ke složitějšímu. Nejprve psa naučte překonávat na povel jednotlivé překážky, a teprve až je bude bezpečně zvládat, začněte s kombinacemi několika překážek (tří nebo čtyř). Může trvat i několik měsíců, než Váš pes bude schopen překonat naráz (a současně s radostí) více překážek najednou, buďte proto trpěliví a nemějte na svého psa přehnané nároky. Důležité je, aby měl pes z cvičení radost, ať už proto, že ho pochválíte, anebo proto, že dostane svou oblíbenou hračku či pamlsek. Berte vždy ohled na věk psa a jeho fyzickou zdatnost, zejména začínáte-li cvičit se štěnětem. Štěně do jednoho roku věku nikdy nenechávejte skákat plnou výšku překážky, laťku vždy snižte. S malým štěňátkem můžete začít s nácvikem tunelu, slalomu a velmi nízkým skokových překážek (max. 10 cm pro malá plemena, 30 cm pro velká), ale s ostatními překážkami raději vyčkejte nejméně do půl roku věku psa. Začínající pes by v žádném případě neměl na překážkách zažít něco nepříjemného, buďte proto opatrní zejména při nácviku zónových překážek. Agility můžete začít cvičit i se starším psem, věk obvykle nebývá na škodu a pes je dostatečně fyzicky i psychicky vyzrálý na to, aby výcvik snesl. Při výcviku je důležité, abyste psa nerozptylovali svými vlastními problémy vyplývajícími např. z nevhodného obutí nebo oblečení. Nevhodný je jakýkoliv vlající oděv nebo oděv bránící pohybu. Je dobré, máte-li kapsy dostatečně prostorné na to, aby se do nich vešly hračky a odměny, současně ovšem tak zajištěné, aby Vám hračky a odměny při běhu nevypadávaly. Velmi důležitá je správná obuv, tedy neklouzavá obuv, která Vám dovolí prudké pohyby a změny směru i na kluzkém terénu. Prakticky všichni špičkoví závodníci proto běhají při tréninku i na závodech v kopačkách. Máte-li dlouhé vlasy, před tréninkem je vždy sepněte sponkou nebo gumičkou – Vaše ruce jsou po dobu tréninku určeny k vydávání pokynů psovi a nemohou se zaobírat neustálým urovnáváním Vašeho účesu (psa to dříve nebo později bude rušit, zejména při nácviku slalomu). A které psí plemeno je pro agility nejlepší? To se dá těžko říct, spíš je jednodušší vyjmenovat ta plemena, která pro agility předpoklady nemají – to jsou zejména mollosoidní plemena, která bývají příliš velká a těžká. Naopak mezi nejúspěšnější patří v agility šeltie, border kolie, belgičtí ovčáci, pudlové a různí kříženci, ale úspěchů dosahují i další – malí, střední i velcí knírači, bíglové, bearded kolie, pyrenejští ovčáci, němečtí ovčáci, kavalíři, retrívři, teriéři… Kdybychom tu měli vyjmenovat jenom ta plemena, která se zúčastnila loňského mistrovství světa (a tam jsou ti nejlepší z nejlepších), zabralo by to celý velký odstavec. Takže je jen málo pravděpodobné, že by se zrovna Váš pejsek pro agility vůbec nehodil... Zdroj: Klub agility |